GRAND MAGUS - Sunraven
Už jsem nad nimi zlomil Thórovo kladivo a přesto, tady jsou s albem plným důstojného, vousatého a houpavého vikingského hard’n’heavy, které hřeje na duši jako zimní slunce. Vítejte zpět v bitevní vřavě, velební kmeti!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, a dost možná ještě dál, je tisíc brčálníků. Ve dne jsou docela obyčejné, ale sotva je večer přikryje černočerná tma, začnou se tam dít podivuhodné věci. Melodický black metal je taková pseudoškatulka, kam se dá schovat kde co. V případě této mladé finské kapely to tak platí. Myšleno mladé kapely, která hraje od roku 2020. Její členové již mají na kontě mnoho jiných projektů z převážně extrémních podob metalu a mladí už úplně nejsou. Vlastně hrají melodickou, melancholickou hudbu se zcela jasným finským cejchem, ale kombinují ji s black metalem, občas i s doomem.
Jejich první album se do kategorie black metalu vešlo bez problémů i přes zjevné osahávání dalších žánrů. Za ty dva roky však výrazně pozměnili svůj styl, rozšířili výrazové prostředky, a především rozšířili svůj záběr do klidnějších, emotivnějších končin. To na jednu stranu nemusí být po vůli posluchačům, jejichž zájem je závislý na vysoké frekvenci metronomu (Reaperův zrak spočinul na předchozí desce), na druhou stranu je to i důvod, proč si v této hudbě našlo zalíbení moje ucho. Kytary jsou výrazně melodické a angažování klávesistky/zpěvačky rovněž přispělo k barvitějšímu zvuku. Klávesy povýšily na škále významnosti a dostávají více prostoru, občas si uzmou i sólový part.
Kapela si pohrává s folkovými vlivy, ale jen volně a nenuceně. Nakonec to je jejich přístup obecně. Nechávají se inspirovat a zcela přirozeně vše začleňují do svého projevu. Rytmus se proměňuje výrazně, ale postupně, nic nespěchá. Nikdo se nikam nežene. Ke všemu je třeba se postupně dopracovat. Už úvodní „And so Flew the Death Crow“ provází posluchače proměnami nálady i rytmu, od jednoho okraje ke druhému, od melancholie k intenzivnímu náporu. Ve střední části alba („The Seer of Ages“, „At the Roots of the Vile“) se kapela částečně navrací k minulosti, k folkem načichlým heroickým zpěvům a silnější podpoře blackových pasáží, ale již s přístupem současné tvorby – rozvláčných témat rozkreslených na dlouhé ploše.
„Portal - The Gathering of Storms“ je z velké části o budování atmosféry. Mrazivé severské, tíživé, zadumané z pocitu okouzlení z hlubokých severských lesů i lehčí prokreslenou v líbivých melodiích. Mlha ve jménu má svůj symbolický význam. Je to jako s postavou, která k nám kráčí mlhou. Nejprve vidíme pouze stín. Jak se pomalými kroky přibližuje, postupně dostává tvar a obrysy, ale stále je za bílou clonou nevýrazná. Nakonec se přiblíží již jen na několik kroků a rozeznáme i detaily. A pokud jí vítr odvane vlasy z tváře, můžeme poznat, jestli je její výraz zachmuřený, utrápený, nebo dokonce zlostný. Takto je to i s hudbou na albu. Často se začíná pouze akustickou kytarou a vůbec nemáme tušení, kam nás ten melancholický začátek navede.
Ve skladbě „Among the Black Waves“ se postupně ke kytaře přidají klávesy, poté zpěvačka na ploše mnoha dlouhých minut krok za krokem rozkrývá další témata (za mě jde o nejpůsobivější část nahrávky), přidá se rytmická sekce a velmi pozvolna se vracíme k rockové hudbě. Ta nabývá na intenzitě a graduje ve sborovém refrénu, až to celé vrcholí ve víru blackového běsnění. „In Longing Times“ stojí na pomezí doomu a jen rychlejší rytmus rozhání hustou mlhu a osvěžuje svíravou chladnou atmosféru vycházející z hlubin nekonečných zasněžených lesů. Spolu s předchozí skladbou představuje nejemotivnější momenty aktuální nahrávky. Závěrečná „Sáiva“ je asi nejpřístupnější položka na albu. Skladba má citelný folkový nádech a je to hlavně pohled zpět k předešlé tvorbě. Heroické pasáže, sbory za pochodového bubnování a blackový skřehot po většinu stopáže. Kytary jedou čitelné melodie, že by jimi Reaper opovrhnul (tak jako na předchozí desce). Z mého pohledu se kapela vydala správným směrem, když se víc soustředí na vykreslení atmosféry, emocí a své hudební nápady rozpracovává pozvolna a důkladně bez žánrových skoků, které jinde tahají za uši. Na „Portal - The Gathering of Storms“ má vše svůj čas a přirozený vývoj.
Z mlhy v dalekých finských lesích vystupuje na povrch zajímavá tvorba, která je někde na pomezí melodické melancholické hudby, black a doom metalu. Kapela se soustředí na vykreslení atmosféry, emocí a své hudební nápady rozpracovává pozvolna na plochách mnoha dlouhých minut.
7,5 / 10
Henri Villberg
- zpěv
Tuomas Karhumäki
- zpěv
Tuukka Ahonen
- kytara
Lasse Mämmi
- kytara
Emmi Silvennoinen
- klávesy, zpěv
David Forder
- basa
Petri Mäkipää
- bicí
1. And so Flew the Death Crow
2. The Seer of Ages
3. At the Roots of the Vile
4. Among the Black Waves
5. In Longing Times
6. Sáiva
Portal - The Gathering of Storms (2024)
Monumental - The Temple of Twilight (2022)
Datum vydání: Pátek, 11. října 2024
Vydavatel: Primitive Reaction
Stopáž: 56:18
Už jsem nad nimi zlomil Thórovo kladivo a přesto, tady jsou s albem plným důstojného, vousatého a houpavého vikingského hard’n’heavy, které hřeje na duši jako zimní slunce. Vítejte zpět v bitevní vřavě, velební kmeti!
Thom Yorke a Jonny Greenwood s pomocou Toma Skinnera „opravili“ RADIOHEAD. Aj tretí album za 2 a pol roka potvrdzuje, že návrat ku krehkým, emóciami nabitým piesniam je správnou cestou; aj keď zvuková paleta „Cutouts“ je pestrejšia, než u predchodcov.
V lednu jsem si opožděně a zálibně pomlaskl nad jejich druhou deskou a hele, jsou tu s další. Avizovaný prequel k “Visions of Infinihility” zřetelně ubral na melodičnosti a topí pod disonantním kotlem. Obludnému tech DM rituálu opět vládne animální vokál.
Američané drhnou technický death metal vysoké kvality. Místy pomalu valivý a drsně těžkotonážní, který občas koketuje až s doomovými náladami, ale většinou dravý, kde pod pláštíkem tuhé slupky ševelí progresivní vyhrávky. Pro fanoušky ULCERATE povinnost.
Líbí se mi, že si tyto současné retro spolky umí pohlídat nejen žánrovou čistotu "dobové" muziky, ale také i zvuk. Ten je v případě švýcarských hard rockerů / hejvíkářů poměrně bohatý na dynamiku. Celkově se tak album příjemně poslouchá, zejména vokály.
Polští HELLTENCED v čele s mexickou čerticí vydávají svou prvotinu. Vycházejí z ARCH ENEMY hlavně z Angelina období. Jsou nicméně rychlejší a ostřejší než současná podoba jejich vzorů. Velmi zajímavý materiál.
Nevyzpytatelná deska. Základem je death/grind, ale od toho se KNOLL rádi odklánějí směrem k jiným žánrům. Z nich mě přitahuje zejména experimentální death, ze kterého kape odporný sliz PORTAL. A zoufalé skřípění trubky také nepůsobí zrovna konvenčně.